Demokracie a lidská práva 

Základní práva platí pro všechny jednotlivce v EU nezávisle na jejich statusu či původu.

Některé z těchto svobod jsou stejně staré jako sama Evropa: život a svoboda, myšlení a projev.

Jiné však bylo nutné znovu definovat, abychom drželi krok s dobou. První volené poslance a poslankyně EP před zhruba čtyřiceti lety by ani nenapadlo přemýšlet o ochraně osobních údajů nebo zákazu klonování lidských bytostí.

Evropský parlament si nemyslí, že základní lidská práva končí na hranicích EU.

Poslanci a poslankyně EP se pravidelně vyjadřují – samostatně i společně – k otázkám lidských práv v zemích, které nejsou členy EU. Jelikož jsou tato práva považována za všeobecná, je reakce stejná, ať již k jejich porušení dojde v Myanmaru/Barmě 8 000 km daleko, nebo v Bělorusku, které sousedí s Unií.

Bitva za lidská práva také do Evropského parlamentu přivedla mnoho jejich významných obránců a obránkyň.

Na scéně Parlamentu dostali prostor Malála Júsafzajová, pákistánská bojovnice za vzdělávání dětí, jezídské ženy, jež byly vězněny Islámským státem v Iráku, lékař z Demokratické republiky Kongo i političtí vězňové z Latinské Ameriky.

Hlavním aspektem tohoto úsilí je zachování demokracie, jak objasňuje Všeobecná deklarace lidských práv: „Základem vládní moci budiž vůle lidu.“

Poslanci a poslankyně EP brání demokratické systémy po celém světě. Někteří z nich podnikají dlouhé cesty, aby působili jako pozorovatelé voleb, zprostředkovávali řešení konfliktů a podporovali nově vznikající parlamenty.

Zakládající texty EU vyžadují, aby Unie jako celek bránila v rámci svých zahraničních vztahů demokratické zásady. Ale Evropskému parlamentu je toto úsilí ještě bližší: pro poslance a poslankyně EP, kteří si sami prošli volbami a kampaněmi, je demokracie osobní záležitostí.